Prečo chlap, ktorého sme si vysnívali, neprichádza?

Každá z nás má v hlave istú predstavu, aký by mal byť náš budúci partner. Túto vysnívanú „osobu“ si nosíme stále so sebou – v našej hlave. A vždy, keď stretneme potenciálneho muža – partnera, začneme porovnávať. Odmietneme prvého, druhého… desiateho. A potom sa začneme pýtať. Prečo chlap, ktorého som si vysnívala, neprichádza? Ako je to možné? Kde sa len túla?

Prieberčivosť alebo…?

Pred nedávnom som sa rozprávala s mojou kamarátkou, ktorá si nemôže nájsť priateľa. Žiaden sa jej totiž nepáči. Jednému chýbalo to, druhému zase niečo iné, nikto nespĺňal jej kritériá. Už som bola v koncoch, nevedela som, čo jej mám na to povedať, v mysli som na ňu kričala, že je prieberčivá, no zrazu zo mňa vyšla otázka, ktorá sa od posudzovania v mojej hlave líšila:

„Miška, môžeš mi popísať tvoju predstavu ideálneho muža?“span> A ona, ako keby to čakala, hneď spustila:

„No samozrejme, musí ma fyzicky priťahovať. Ďalej musí byť sebavedomý, ale nie príliš, to by mi liezlo na nervy. No a musí sa vedieť o seba postarať, zarobiť peniaze. A keď ma chytí za ruku, tak sa budem cítiť v bezpečí a nič mi nebude chýbať. Veď vieš.“span> Usmiala sa…

„Potom musí byť citlivý a musí ma brať takú, aká som, chápať ma, starať sa o mňa… Predstavujem si, ako do noci diskutujeme – dokážeme sa o všetkom porozprávať. On po čase už bude vedieť, na čo myslím.“span>

Tak a vedela som, kde je pes zakopaný. Najprv som ju chcela obviniť, že je prieberčivá, čo by bola moja chyba, pretože koreň problému bol niekde inde. Ona si jednoducho vysnívala niečo nereálne.

Pán Dokonalý

Nie je to iba prípad Mišky, takých je nás viac. Vysnívame si typ chlapa, pána Dokonalého, ktorý nemá ani chybičku a potom sa čudujeme, že neprichádza. Ako majú potom skutoční chlapi bojovať s touto dokonalou „bytosťou“? Naše srdce je už spútané, previazané mašličkou a čaká na „neho“.

Nehovorím, že by sme nemali mať isté nároky, kritériá a zobrať prvé, čo príde, ale buďme realistické.

Protiklady sa priťahujú.

Musíme si uvedomiť, že muži a ženy sa líšia a to je práve to, čo nás k sebe priťahuje. Použila by som označenie typický muž a typická žena. Typický muž – ochranca, silný, priebojný, živiteľ rodiny, neprejavuje city. Typická žena – citlivá, starostlivá, chápajúca, jemná…

Keď sa na to spätne pozrieme, tak Miška hľadala muža, ktorý ju priťahuje a najlepšieho kamaráta v jednom.

Samozrejme, v dnešnom svete to už nie je tak, ako v minulosti a typickí muži a typické ženy sa z neho pomaly vytrácajú. Ženy pracujú, majú veľkú ctižiadostivosť, muži ostávajú na materskej. Na tom nie je nič zlé. Ale musíme si byť toho vedomé. Ak hľadáme citlivého muža, ktorý nám bude načúvať, nemôžeme od neho čakať, že sa v sekunde prepne a bude z neho akčný hrdina…

Odložme nabok očakávania a dajme šancu ľuďom, ktorí nám prichádzajú do života. Prichádzajú z istého dôvodu, tak si otvorme oči a vyťažme z toho čo najviac


ONLINE DISKUSIA: Pomôžte nám nájsť odpovede a nové perspektívy. Aký je váš názor na nasledovné témy?:

Ako si vybrať toho správneho muža? Ako ste to urobili vy?

Existuje podľa vás pán Dokonalý alebo máme len veľké nereálne očakávania a to skutočné nám uniká pomedzi prsty? Ako sa v tom vyznať?

Aká je podľa vás dnes typická žena a typický muž? Skutočne sa meníme alebo je to len fáza, ktorou prechádzame, aby sme sa znovu identifikovali?


Tešíme sa na váše komenty, názory a skúsenosti :)

Petra Kaločayová pre RealWoman

0 komentárov
  1. Daniela
    Daniela says:

    Dokonalý chlap neexistuje, pretože nie je ani dokonalý človek bez chýb. Aj my ženy máme svoje chyby,ako je aj prieberčivosť pri výbere partnera. Dôležité je si vážiť každého dobrého človeka, ktorý vstupuje do nášho života a brať chyby s nadhľadom, predsa keď ľúbime, aj chybičky sa nám zdajú krásne a láska príchadza až po čase, prvotný je pocit, ktorý mame pri danom mužovi. Ak je s ním sranda a je na nás milý, bohato stačí.

    Odpovedať
    • Petra Kaločayová
      Petra Kaločayová says:

      Daniela, ďakujem Ti za Tvoj názor. Súhlasím s Tebou – nikto z nás nie je dokonalý, každý sme ale odlišní a môžeme sa navzájom obohatiť.
      Z vlastných skúseností môžem povedať, že vždy je potrebné začať so sebou. Až keď som začala seba akceptovať takú aká som (nie vidinu môjho ideálneho ja) som dokázala mať takýto prístup aj k ostatným ľuďom…

      Odpovedať
  2. Maria
    Maria says:

    Posledné roky sa veľa píše o dokonalostiach či už na strane ženy alebo muža. Ja som v manželskom vzťahu 15 rokov, človek by si povedal “wow” tebe nič nechýba, máš milujúceho chlapa doma, ktorý ti splní aj modré z neba, krásnu rozumnú dcéru, čo viacej si želať. Čo ak ale mne tá “dokonalosť” zo strany manžela nestačí, resp nie sú to pre mňa tie správne hodnoty muža. Každá očakávame od mužov aby nám pomohli v domácnosti, boli skvelí kuchári, otcovia, priatelia, milenci a?
    Čo ak manžel navarí, uprace, ale o rodinu sa nepostará z pohľadu materiálneho, nedokáže ju uživiť? A výdavky, ktoré majú spoločne sú na ramenách ženy? Pýtam sa preto aká má byť dokonalosť muža v očiach ženy? Každá z nás ju má inú…má čakať na pána dokonalého?
    Je to všetko dané dnešným svetom, asi by sme si mali vážiť toho čo máme i napriek tomu že to nie dokonalé…
    Bohužiaľ ja už som v štádiu, že veľa krát zatnem zuby…čo ale správne nie je a som si toho vedomá.

    Odpovedať
    • Petra Kaločayová
      Petra Kaločayová says:

      Maria, ďakujem že si sa s nami podelila o svoj pohľad…
      – myslím, že si sama dobre podotkla, že pre každého z nás “dokonalé” predstavuje iné hodnoty. Niečo, čo pokladajú za úžasné Tvoje kamarátky, asi nepokladáš Ty… A to je úplne normálne… Každý z nás je iný, každý máme iné preferencie…
      Maria, ja Ti prajem, aby si bola šťastná a spokojná…
      Pri Tvojom príspevku mi napadol výrok jedného kamaráta:
      Vo vzťahu nikdy nebudeš mať 100%. To proste nejde. Budeš mať tak 80%. Vždy ti tam bude niečo chýbať. A potom stretneš niekoho, kto bude mať práve tých 20%. A ty si s ním začneš, lebo má to, čo ti chýba. Lenže si neuvedomíš, že si práve vymenil 80% za 20%.

      Odpovedať
  3. Hana
    Hana says:

    Ja som si kritériá obrátila a “môjmu” chlapovi chcem voňať,chcem aby ma videl ako zdravo sebavedomú ženu a nie šedú skrčenú myšku,chcem aby sa tešil cestou z práce na stretnutie so mnou,aby si nemusel hľadať predo mnou výhovorky a otvorene mi povedal,čo cíti,aby som bola pre neho tá najcitlivejšia duša…a to hádam stačí :-)Vôbec nemyslím na to aký má byť ON,ale na to,aká mám byť pre neho ja.A otvorila som svoje dvierka v srdci práve takémuto mužovi.No povedzte,nemilovali by ste takého muža?Ja áno a tak som si vyriešila dilemu hľadania toho pravého.Nech si ma nájde sám :-)

    Odpovedať
  4. Jana Crmanová
    Jana Crmanová says:

    Nedá mi nereagovať na tento článok. Sčasti máte pravdu, dokonalí nie je nik a ani muži :-)
    Ale nemyslím si že má Vaša priateľka úplne nechať svoje predstavi o partnerovi, len preto že sa to iným zdá až príliš dokonalé. Myslím si že aj taký muži existujú. Ja by som sa jej v prvom rade opýtala, že či ona taká už je ako to opísala, keď to očakáva od svojho partnera. V prvom rade sa my musíme stať takými ako to očakávame od našich partnerov a potom si do života aj presne takého partnera pritiahneme. Pretože si nemyslím, že protiklady sa priťahujú (to možno na začiatku vzťahu, ale nikdy nie dlhodobo), ale práve naopak vždy priťahujeme takých ľudí k sebe, ako sme my sami.

    Odpovedať
  5. Petr
    Petr says:

    Pokud mohu reagovat na tento článek a určité názory, tak snad jenom, že…

    Touží-li žena po princi, měla by sama být princeznou. Ale to jenom na okraj :)

    V prvé řadě by si měl každý člověk toužící po partnerovi uvědomit jednu důležitou věc!
    Bylo tady psáno o zákonu “protiklady se přitahují, nebo stejné přitahuje stejné apod” Jsou to lidová moudra, která nám můžou mnohé co říct a také pomoci, ale jak je uvést do života, konkrétně do partnerských vztahů?
    A jak poznám toho pravého – pravou, když těch lidí je tolik? Poznám ho podle vizáže, sympatie, chování, krásných očí, nebo jak vlastně?
    Lidé do vztahu vstupují, uzavírají sňatky a každý dobře ví a statistiky to jasně ukazují, kolik je rozvodovosti a rozchodů jako takových.
    Tak v čem je chyba, proč to nevychází, proč si lidé toho “pravého” nemohou najít, nebo udržet?

    Ikdyž lze na to lehce odpovědět, není v dněšní době tak snadné mnohé uvést v obraz, tak aby lidé byli schopni to vidět a přijmout. Ale pokusím se…

    Každý člověk jistě ví a učili nás o tom ve škole, že člověk má 5 tělesných smyslů. Hmat, čich, chuť, sluch a zrak. Co nás ale neučili, co se projevuje v nás když: jsem smutný, zlobím se, mám rodost, jsem zamilovaný, jsem šťastný. Co to je za smysl? A patří k tělu?
    Když někoho vidím poprvé v životě a je mi hned od pohledu sympatický a nebo naopak, citím se podrážděně, není mi v jeho blízkosti dobře, co o tom rozhoduje?
    Je jím náš cit! A ten vyvěrá z našeho nitra. Je to cit, kterým se my lidé projevujeme a někdy i řídíme!?
    Tělesný smysl našeho těla jakým je pud, nebo pocit nám skrze tělo naznačuje, co zrovna potřebujeme. Když máme hlad, tak máme pocit hladu, když si chceme lehnout, protože jsem unavení, tak máme pocit únavy, chce se nám na wc, také nám pocit těla naznačuje, co máme jít udělat, nebo ne?
    To je nám každému jistě zřejmé.
    Stejné je to i s pohlavním stykem. Když dva milující lidé touží po vzájemném splynutí, tak také popřejí pocitům tělesným a dojde ke krásné výměně informací mezi něma.

    Problém dnešní doby je v tom, že jsme my lidé vystupňovali tento pud do neůměrné výše, je vydrážděný a proto nám dělá problém nalézti skutečně to pravé, co bychom si přáli.

    Příčina je jednoduchá: mladí lidé si vyjdou na zábavu, třeba někde na diskotéku, vesměs s tím, že si chtěji někoho nabrnknout. Jelikoš jsme si během života prošli mnohými sklamáními, tak děláme všechno proto, abychom se druhému zalíbili. Ženy (dívky) se líčí až do neuměrna, oblékají se vyzývavě, hluboký dekolt a nízká sukně je dnes samozřejmostí a to na protějšek působí. Pohlavní pud, který byl do té doby klidný, se pohledem na takovou ženu aktivuje a můž, pokud není dosti vnitřně silný a odolný se mu podvolí a nastává páření:) předvádění, o ucházení nemůže být řeč.
    Tak dochází k výměně pohledů, jeden druhého si poměřuje, všímá si jeho postavy, ten má krásné oči, ta zase zadek a už to jede. Pokud jsou si takoví lidé po vzhledové stránce sympatyčtí, určitě brzo buď skončí spolu někde v posteli, nebo, pokud jsou střízlivější, začnou spolu chodit. Co z takové vztahu vzejde, nemusím asi popisovat.

    Jaký význam má tedy v tomto případě náš cit?

    Ten, pokud ho lidé vnimají a řídí se jim, nás upozorňuje, aniž bychom si to mohli jakkoliv rozumově odůvodnit, co je dobré a co dobré není. V případě vztahu nám citelně dává najevo, zda-li je před náma dotyčný ten pravý, či nikoliv. Nebo jsme lhostejní vůči někomu.
    Věřím, že každá žena čtoucí tyto řádky jasně cítila, zda-li ten člověk, se kterým momentálně je, nebo byla, byl ten pravý nebo ne.
    Protože pokud ten pravý, nebo pravá vstoupí tomu druhéme do života, tak to člověk pozná ihned. Cit se projevuje bleskurychle a ihned dává vědět co a jak. To, zda-li jsme schopni jej vnímat je věc druhá. Každému funguje stejně, protože jej nejde pokřivit ani pozměnit, patří skrátka k naši podstatě!
    Druhou věcí je a v tom se mnoho lidí a dokonce i odborníku plete, že zamněňují pojem cit s pocitem, který, jak jsem již napsal, patří k tělu. Už od svéhu názvu je po-citu! Pocit je produkován tělem skrze smysly a ten je opět spojen s rozumen, který je produktem předního mozku.

    Př: muž příjde domů z práce, doma nikoho a v kuchyni uvidí plný dřez nádobí. V tom mu hned blikne, že by jej měl umýt. Ne, proč bych ho měl mýt, či jsem já snad hospodyně? A co tady vlastně celou dobu ženská dělala a kde vůbec je? V zápětí se žena vrací z obchodu s plnýma rukama tašek, unavená a v tom uvidí, jak její muž leží na gauči, čte si noviny a ani ten dřez nebyl schopen umýt.
    A už to začne….Ona vidí, že se na něj nemůže spolehnout, je ji smutno, chce se ji plakat a začína hádka.

    Stačilo by, kdyby muž uposlechl svůj cít a umyl nádobí, protože cit již dávno věděl, kolik toho má jeho žena za sebou a tím by ji ulevil. Ona by pak přišla, viděla by ho umývat, skočila by mu kolem krku, dala pusu a mohli si spolu popovídat o tom, jaký byl den.

    V tomto případě zvítězil rozum nad citem…

    Př: ženě vstoupí do života, ať už jakýmkoliv způsobem muž. Jí se líbí, ona jemu také, s přáteli se, jsou z počátku dobrými kamarády, ale můž chce něco víc, protože ho to někde pudí! Ale v žene se něco ozývá, je to něco nepříjemného, je ji úzko a neví proč. Vždyť je přece s člověkem, který ji je sympatický, je hodný, milý a je s ním dobrá zábava. Tak co se děje? Je snad něco se mnou v nepořádku? Žena si neví rady, ale jelikož ji na tom druhém záleží a nerada by o něj přišla, tak vše v sobě zahluší a i proti sobě si s protějškem něco začne. No zpočátku jde všechno fajn, rozumí si, večeře jsou krásné i milostné hrátky jsou úžasné, ale sem tam se ozývá to něco, co ji nenechá být, nenechá ji být šťastnou. Ale co, nebudu to řešit a tak to pokračuje dál. Po nějaké době se v druhém pomalu kristalizují vlastnosti, které z počátku nebyly vidět a začínají střety. Sem tam hádka, vzájemná podrážděnost, náladovost, neporozumění, někdy jsou si cizí, ale stále se to snaží udržovat, protože si na sebe zvykli a mají se rádi!? Jak jde čas a zvyk trvá, napadne dotyčného, že by ji mohl požádat o ruku. Ona je z toho v rozpacích, je ohromená, dokonce šťastně překvapená a třeba řekne ano.

    Přichází svatba a nastává onen slavný den. Ráno začínájí přípravy, účes, oblékání, malování a….zase ten neblahý stav v hrudi. Proč, co se děje? Je dost silný a člověku je z něj skoro až zle, ale žena sebou trhne, vzchopí se a jde vstříc své nové budoucnosti. Co bude asi následovat? Bude toto manželství šťastné?

    Cit promlouval dosti důrazně, ale žena, podrobujíc se svému rozumu a pocitům jako takovým neuposlechla!

    Mohl bych pokračovat s příklady dále, ale to není nutné. Věřím, že už chápete kde směřuji. Chci hlavně uvést jisté věci do zprávne roviny.

    My lidé nejsme pouze toto tělo jak si mnozí lidé myslí. Toto tělo je pouze nástroj a používáme ho od do. Od narození do smrti. Je to přirozené a nelze to změnit. Tak jako člověk používá svůj dům, do domu vstoupí a zase z něho vystoupí, stejné je to s autem, také do něho vstopím a pak vystoupím. No stejné je to i s našim tělem. To, co toto tělo obývá a oživuje zároveň, je naše já, to jedinečné, osobní a nezaměnitelné já. Není ale z tohoto světa, je jemnějšího druhu, je podstaty duchovní. Pojem duch-duše asi mnozí znáte a určitě jej neslíšite poprvé. Co jste asi dosud nevěděli je to, jak se projevuje. No skrze cit a svědomí. Každý jistě ví a sám to zažil, že když na někoho voláme, tak říkáme pojď ke mně a ukazujeme na hruď. Neukazujeme si na čelo, kde máme rozum že? Tam si ukazujeme někdy jindy:) V hrudní části je sice srdce, ale taktéž sluneční pleteň tzv. solár plexus, skrze něj se naše Já projevuje. Proto v hrudi pociťujeme stav smutku, radosti, žalu, nebo zamilovanosti.

    Teď promluvím o těch výše jmenovaných zákonitostech.

    Prvně protiklady se přitahují.

    Tak, jako známe Jing a Jang, tak v naši řeči je mužský a ženský princip. Každý člověk je jistého charakteru, vlastností a schopností. Protiklad máme hledat u dvou lidí v tom, že každý člověk si před narozením nese jisté založení, jistý charakter. Jeden je třeba průbojný, cílevědomý, ale někdy může být zbrklý, ukvapený apod. Žena naopak je klidná, tichá, někdy plachá, dokonce může projevovat nízké sebevědomí v situacích, kde to není na místě. Jediné, pravé a chtěné vztahy jsou ty, které se navzájem doplňují, kdy si pomáhají. Jsou jeden pro druhého, podrží se a jsou si oporou. Ten umí to a ta zase ono, ona ho klidnou povahou umírní a on ji může nabídnout třeba jiný pohled či postoj v určitých situacích a tak jdou směle životem, ruku v ruce vstřic svému štěstí!

    Zákon stejnorodosti:

    Co o něm můžeme říct, jak je poznat, jak se projevuje? Jednoduše, určitě jste si všimli, že když je spolu více lidí pohromadě, ihned se sami mezi sebou rozdělí, aniž si to uvědomí. Lidé, kteří holdují kouření si pokecávají spolu, ti, kteří se zajimají o politiku a zbytečné tlachání o ní jsou také spolu a tak to jde dál a dál až do těch nejmenších nuancí. Také člověk, který něco nemá zvládnuté, třeba pomlouvání, bude konfrontován s tím, že bude potkávat podobné lidi. Člověk, který si nevěří a má nizké sebevědomí, tomu také budou chodit lidé do cesty, kteří mu dají za pravdu, nebo ho o tom přesvědčí. Atd atd. Vše, co nás potkává, jsme vytvořili my sami. Takto fungují zákonitosti a my sněma nemůžeme nic udělat. Pouze je poznat a zařídit svůj život tak, aby byly k našemu prospěchu. To je už na zvážení každého znás. Nikoho do toho nenutím:)

    Tedy v partnerském vztahu se zákon stejnorodosti projeví tak, že se potkají lidé, kteří mají stejné založení, stejný směr a touhu jít životem. Třeba usilování být dobrým člověkem, zkrátka cesta k ušlechtilosti jako taková. Je jasné, že jak to je v dobrém, tak to je i v méně dobrém.

    Na závěr tohoto názoročlánku chci hlavně zdůraznit to podstatné. Každá žena má tu schopnot a má ji daleko vyšší a citlivější než muž, poznat to pravé či nepravé a podle toho se rozhodnout. Přál bych každé z Vás, aby jste se naučily poslouchat svůj cit a ikdyby byl před váma princ na bílém koni a býl nádherný jako slunce samé, tak pokud uvnitř necítíte, že to je ten pravý, tak uposlechněte. Na uposlechnutí svého nitra, to, co jste vy samé, to je důležité. Na tom záleží veškeré Vaše štěstí, štěstí vaši budoucí rodiny a okolí jako takového.

    Stačí být pouze bdělý a sledovat stav svého nitra. Nenechat promlouvat své pudy, které ovlivňují naše pocity a které zpětně dolehají na nás. Toho se varujte! Pokud v první moment setkání s druhým necítíte radostný záchvěv svého nitra (citu) tak si raději toho druhé nevšímejte.

    Udědomte si ženy, že vstup do manželství je tím nejdůležitějším rozhodnutím v životě, tak volte zprávně.

    Toď má rada pro vás!

    S přáním všeho dobrého a hodně síly ke zprávným rozhodnutním přeje,

    Petr

    Odpovedať
    • Petra Kaločayová
      Petra Kaločayová says:

      Petr, veľmi pekne ďakujem za Tvoj “názoročlánok” ako si sám napísal. Myslím, že k tomu ani nemám čo viac dodať, ďakujem za príklady, za Tvoje prianie, upozornenie na vnútorný základ vzťahu. Veľmi sa mi páčili vysvetlenia princípov na konci, presne tak to vidím aj ja. :)

      Odpovedať
  6. Silvia
    Silvia says:

    … mňa by zaujímalo, kde rastú takí duchovne uvedomelí muži ako Petr :) a kade chodia muži, ktorí majú v dnešnej dobe čas, energiu a vôľu budovať vzťah …

    Odpovedať

Napísať komentár

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Môžete použiť tieto HTML značky a atribúty: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>